Vaše reklama

Výšková nemoc a smrt ve 3000 m - co je extrémní výška?

26.02.2013 - 00:50   |   Redakce: Dana Jakoubková, MUDr. Ivan Rotman- Společnost horské medicíny

Stubai Autor: © Dana Jakoubková

Vysokohorský turista zemřel na otok plic ani ne ve 3000 metrech. Je to vůbec možné, nešlo o chybu?
 Možné to je. Vnímavost k horské nemoci je natolik variabilní, že se vždy jedná o individuální záležitost. Není proto zarážející, že se těžké příznaky nemoci objevují i v relativně malých výškách, a i u vysokohorských turistů. Nelze soudit co všechno vedlo k závěru smrti onoho člověka, ale bez ohledu na další okolnosti je pravděpodobné, že udělal taktickou chybu vzhledem k rychlosti výstupu.
Co se děje v těle když jej „napadne“ horská nemoc?
V záležitosti tohoto pojmu panuje mezi lidem trochu zmatek. Předně je třeba zdůraznit, že se nejedná jen o problém úzkého kruhu horolezců, jak se mnozí lidé domnívají, ale i trekařů. Měli by mít o ní povědomost všichni, kteří se vydávají nad určitou výškovou hranici, která, opět oproti všeobecně zažitému mínění, nemusí být nutně výškou extrémní. Horská nemoc je kolektivní termín pro následující tři záležitosti: akutní horská nemoc (AHN), vysokohorský otok mozku (VOM) a vysokohorský otok plic (VOP). Pathofyziologie těchto syndromů není ještě přesně rozluštěna, ale jsou známy určité souvztažné oblasti jako mechanismus dýchání, tlak v plicních artériích, čistota plicních sklípků aj.. Je zřejmé, že prvním faktorem je nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu – hypoxie (VO2), která vyvolá reakce, jež během 6-12 hodin vedou ke vzniku AHN. Podílejí se změny elektrolytové a vodní rovnováhy, přesuny tekutin mezi tělesnými prostory (otoky, snížená tvorba moči) a další. Osoby s AHN mají nižší obsah (parciální tlak) kyslíku v tepenné krvi a vyšší hladinu oxidu uhličitého, čehož důsledkem je rozšíření mozkových cév. Příčina otoku plic není zcela jasná, každopádně jde ale o zvýšení tlaku v plicnici.
Otok mozku je charakterizován neschopností chůze, poruchami chování a vědomí, halucinacemi až bezvědomím. Otok plic se projevuje dušností v klidu, zprvu suchým kašlem, později s vykašláváním zpěněného hlenu a bolestí na hrudníku.
Bylo by zcestné myslet si, že vás nemoc „přepadne“. Obvykle se dříve objeví mírná forma někdy nazývaná „potíže z výšky“, která se projevuje bolestí hlavy, nevolností, nechutenstvím, nespavostí a zhoršením výkonu. To je vážné varování, že další výstup by vedl ke vzniku otoku plic, otoku mozku či jejich kombinaci, a následně může během několika hodin nastat smrt. Jestliže tomuto varování věnujete pozornost a nevystupujete výše, příznaky odezní během 2-3 dnů. Pobytem ve stejné výšce delší čas umožňujete organismu aklimatizovat se. Aklimatizace je tedy alfou a omegou úspěšného výstupu.
Lze nějak urychlit aklimatizaci?
Nelze. Možné je pouze potlačit příznaky výškové nemoci léky.
Používat léky k prevenci horské nemoci či nikoli?
Američané zpravidla odpoví „ano“. V Evropě se to doporučuje jen ve zvláštních situacích: u zvláště náchylných osob, které jsou nuceny pobývat v kritických výškách (Lhasa, La Paz) z jiných než „sportovních“ důvodů a v případech nutného výstupu do výšek při záchranné akci. Žádný z léků totiž není s absolutní jistou bezpečný. Užívání léků k urychlení výstupu lze považovat za nesportovní, za doping. Těžkým formám horské nemoci lze zabránit důslednou aklimatizací, dostatečně pomalým výstupem do výšky.
Na výškovou nemoc se vždy umírá?
Na výškovou nemoc by nikdo zemřít neměl, protože jí lze stoprocentně předcházet. Organismus sám upozorňuje, že něco není v pořádku, a je věcí člověka samotného na kolik jej poslouchá. Zdatní lidé se například rychle dostanou do velké výšky ale nejsou ochotni při prvních příznacích AHN včas sestoupit. Každopádně nejlepší strategií pro prevenci horské nemoci je postupný výstup – dobrá aklimatizace. Chemoprofylaxi používat jen v nutných případech.
O jakou výškovou hranici se jedná hovoří-li se o extrémní výšce?
Rozlišují se tyto výškové zóny: terapeutická (1500-2500 m), střední výšky (1500-3000 m), velké výšky (3000-5300 m) a extrémní výšky (přes 5300 m). Práh poruch u zdravých osob je přibližně v 3500 metrech. Z lékařského hlediska jsou výstupy do extrémních výšek bez použití umělého kyslíku nefyziologické – nepřirozené. Extrémním výškám se již nelze přizpůsobit a snášet je můžete bez zřetelného snížení výkonnosti a bez poruch zdravotního stavu jen po omezenou dobu, která je tím kratší čím je výška větší. I dnes, kdy výstupy bez umělého kyslíku nad hranici 8000 metrů nejsou výjimkou, je třeba mít na zřeteli, že jedná o maximální výkony, ale nikoli z hlediska přijatelné míry bezpečnosti.

Stubai Autor: © Dana Jakoubková

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

Výšková nemoc a smrt ve 3000 m - co je extrémní výška?

Obdoba výškové nemoci se může projevit i v nížinách!

11.1.2016 došlo na Karlovarsku k extrémnímu poklesu tlaku vzduchu. Tlak klesal a...

Diskutovat

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.87

Anketní otázka