Vaše reklama

Sněžná čára

05.01.2010 - 22:10   |   Redakce: Dana Jakoubková

Víte, kde se rozprostírá „země věčnosněžná“? Je to daleko nebo vysoko? Proč je sníh i v tropech?

Zatímco u nás se na sníh můžeme těšit celé léto, ve vyšších zeměpisných šířkách za polárními hranicemi kapalných srážek a nad výškovými hranicemi deště zůstává sněhová pokrývka po celý rok a je přiživována v létě i v zimě.
Z příkrých strmých štítů spadává sníh vlastní tíží nebo je větrem odvanut do nižších poloh, kde se hromadí. Tento sníh se vlivem opakovaného mrznutí a tání mění v hrubozrnný firn a vespod přechází vlivem vlastního tlaku v led. Sněhová pokrývka spočívající na firnu se ztenčuje směrem do údolí a končí v místech, kde ji letní teplo stačí rozpustit a vypařit. Právě v místě, kde je přírůstek roven úbytku, je spodní hranice oblasti trvalého sněhu, kterou nazýváme sněžnou nebo i firnovou čarou. Směrem nad ní převládá hromadění sněhu – oblast je označována jako věčnosněžná. Ve skutečnosti ovšem nejde o sníh věčný, nýbrž o sníh, který zůstává stále na témže místě. I nad sněžnou čarou a v polárních krajinách sníh taje, vždycky je však nahrazen sněhem novým, a proto jako vodopád nemění svoji polohu.
Kde je sníh
Ani v „zemi věčnosněžné“ však není sníh všude. Jednotlivá firnoviska jsou oddělována ostrými horskými hřebeny a sráznými svahy. Pokud sněžné čáry těchto finovisek spojíme, dostaneme klimatickou sněžnou čáru, která v každém pohoří dělí oblast v létě převážně zasněženou od oblasti sněhuprosté. Proto sněžná čára neprobíhá v pohoří podél určité vrstevnice, ale klikatě a není to čára nýbrž pruh území. V každém pohoří jsou pod klimatickou sněžnou čarou ojedinělá firnoviska, jež vlivem horopisných poměrů mohou mít i polohu dost nízkou. Jejich dolní hranici nazýváme orografická sněžná čára. Výškový rozdíl mezi oběma čarami může být i několik stovek metrů.
Výška sněžné čáry
Výšku sněžné čáry určuje především letní teplota (rozhoduje o tání sněhu) a množství srážek. Čím delší je doba s teplotami nad nulou, tím výše sněžná čára je. Síla mrazu není rozhodující. Příliš chladný vzduch obsahuje málo vlhkosti, a proto je za silných mrazů sněžení jen málo vydatné. K dalším činitelům určujícím výšku sněžné čáry patří dále ráz reliéfu – povaha pánví, které jsou sběrnou oblastí firnu, a expozice vzhledem ke světovým stranám i větrům přinášejícím vláhu. Důležitá je i prostorová rozloha povrchových útvarů – masivita pohoří (tím se zvyšuje teplota), míra slunečního záření a stínová poloha.
Kde a kolik
Například v Alpách se zvyšuje sněžná čára směrem do vnitra pohoří (tím směrem ubývá srážek) – na západě je SČ ve výši 2700 – 2800 metrů, ve středních Alpách přes 3000 metrů (skupina Monte Rosy až 3200 m), ve východních Alpách je ve výši 2700 – 2800 metrů. Na jižní návětrné straně Himálaje je SČ ve výši 4900 metrů, kdežto na závětrné straně severní až v 5600 metrech. Také v Norsku se sněžná čára směrem do vnitra zvyšuje. Nejlépe je patrný vliv suchosti na stoupání výšky sněžné čáry na Kavkaze. Na vlhčím západě je SČ již 2700 metrech, kdežto na suchém východě až ve výšce 3600 metrů.
V nižších zeměpisných šířkách má na polohu sněžné čáry patrnější vliv množství srážek. Přihlížíme-li pouze k zeměpisné šířce, můžeme konstatovat, že se sněžná čára od termického rovníku snižuje směrem k pólům, a to rychleji na jižní polokouli (vliv nižších letních teplot ve stejné ZŠ jako SP). Na jižní polokouli, s výjimkou tropů, je sněžná čára všude níže než na severní (následek oceanity podnebí). Na Kilimandžáru je SČ na východě a severu v 5800 metrech, na západě v 5430 metrech a na jihu v 5300 metrech. Zatímco ve Skalnatých horách se nachází na 44 °s. š. sněžná čára ve výši 2100 – 2400 metrů, v Andách v téže šířce je už ve 1400 metrech. Mořské hladiny dosahuje jedině v Antarktidě. V oblasti severního pólu je vždy nad mořskou hladinou, protože letní teplota tu nikdy neklesá pod 0 °C. Zde může dosáhnout mořské hladiny pouze orografická sněžná čára.
Expozice výšková
Vliv expozice můžeme pozorovat třeba na alpských ledovcích, kde strana přímo exponovaná polednímu slunci má sněžnou čáru o 380 metrů výše než ledovec zastíněný.
Největší výšky dosahuje sněžná čára v suchých subtropech. Například v jihoamerických Kordilerách na 24° s. š. dosahuje výšky 6200 metrů, zatímco na rovníku v Ecuadoru pouze 4700 – 4800 metrů. V Eurasii stoupá sněžná čára se vzdáleností od Atlantského oceánu. V Pyrenejích je ve výši 2800 metrů, ve vnější Střední Asii v 3000 – 3600 metrech, na Ťan-Šanu ve výšce 4000 metrů, v Pamíru 5000 – 5500 metrů, Karakoram a Transhimálaj ji má ve výšce i nad 6000 metrů.
Teplota
Čím výše, tím je nižší teplota, což by byla příznivá okolnost pro vznik sněhové pokrývky. Ale s výškou klesá obsah vodních par ve vzduchu, což je pro vznik atmosférických srážek nepříznivé. Ve výšce, kde vypařování je větší než srážky, se tedy již sníh nemůže hromadit, čímž docházíme k horní hranici sněžné čáry. Tato je však patrná pouze na málo místech planety, např. na Mt. Everestu nebo ve vysokých polohách střední Antarktidy.
Dříve převládalo mínění, že teplota je na sněžné čáře všude stejná. Ukázalo se však, že v oblasti větších srážek a malých tepelných výkyvů je zde střední roční teplota vždy vyšší. Příkladně v Ecuadoru a v jižním Chile je na sněžné čáře teplota plus 2 až 3 °C, na tibetské straně Himálaje však minus 4 až 5 °C, a na horách severní Sibiře není ani při roční teplotě minus 17 °C trvalý sníh.
 
Výška sněžné čáry (v metrech)
 
                                   Severní polokoule                            Jižní polokoule
Zeměpisná šířka
od – do
průměr
od – do
průměr
 
 
 
 
 
 
 
90 – 80°
450– 500
650
0
0
 
80 – 70°
300–1500
790
0
0
 
70 – 60°
700–1500
1150
0
0
 
60 – 50°
1600–3170
2500
500–1100
890
 
50 – 40°
1600–4300
3170
700–2400
1700
 
40 – 30°
2900–6000
4900
1750–4485
3200
 
30 – 20°
4800–6000
5250
4900–6500
5300
 
20 – 10°
4300–4700
4575
4850–6120
5780
 
10 –   0°
4420–4900
4675
4400–5200
4720
 
Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.95

Anketní otázka