Vaše reklama

První horalé v Česku i Alpách

06.03.2010 - 20:03   |   Redakce: PhDr. Miroslav Dobeš, Archeologický ústav AV ČR

Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Snaha dostat se „až na vrcholky hor“ mohla být součástí života i v dávné minulosti.
 
Pro české země se dnes od mladší doby kamenné, tj. zhruba od poloviny 6. tisíciletí př. n. l., obecně předpokládá stabilní osídlení zhruba do nadmořské výšky 350–450 m n. m. v oblastech klimaticky a půdně příhodných pro primitivní zemědělství. Trvale neosídlena tak zůstala kupř. i Českomoravská vrchovina, nemluvě o Šumavě a Krkonoších. Zmíněná hranice byla prolomena až někdy začátkem 13. století, tj. ve vrcholném středověku, kdy hory osídlovali například skláři, horníci, hutníci. Výsledná podoba vesnické (a městské) sítě naší republiky, jak ji známe ze současnosti, je tedy založena na tendencích vrcholně středověkých, spočívajících v populačním tlaku kombinovaném s postupující specializací lidských činností včetně rozvinuté peněžní směny.
To však neznamená, že oblasti nad 450 metrů nadmořské výšky nebyly v minulosti navštěvovány, problém tkví ve způsobu záznamu různých minulých lidských aktivit. Zatímco pozůstatky po stabilním osídlení se dají archeologicky poměrně dobře identifikovat, ostatní nezanechávají příliš stop. Vcelku dobře jsou dokumentovány lokality zřejmě neprofánního (nesvětského) charakteru, odkud jsou doloženy různé ojedinělé, zřejmě votivní (projev díků) nálezy, obětiny. Například z vrcholu Milešovky (836 m) pocházejí dvě bronzové jehlice a z Kletečné (706 m), též v Českém středohoří, hromadný nález bronzových srpů. Mezi dalšími lze jmenovat takové krajinné dominanty, jako Plešivec v Brdech (654 m), Vladař u Žlutic (693 m) či Hradišťany u Mukova v bývalém okrese Teplice (752 m), často opevněné. Ve vyšších polohách s bezprostředním zemědělským zázemím se nacházejí i některá běžná výšinná sídliště, nemnohá další se ovšem nalézají až v několikakilometrové vzdálenosti od nejbližších sídel. Jmenovat je možné třeba lokalitu z pozdní doby bronzové v Jedlové v Krušných horách (640 m), u které se spekuluje o její příhodné pozici při obchodní stezce přes hory či o funkci spojené s vyhledáváním barevných kovů. Pravidelné spojení přes stabilně neobydlené, tedy zpravidla horské a podhorské oblasti, muselo existovat již od neolitu. Kupříkladu výskyt pazourku typu Krumlovský les v Bylanech u Kutné hory si nelze vysvětlit jinak, než že hotové nástroje či surovinu někdo přinesl z moravského výchozu suroviny.
Poslední kategorií předmětů jsou tzv. ojedinělé nálezy, možná předměty jednoduše poztrácené, možná poslední svědkové dávno minulých a nám neznámých dramatických událostí. Nikdy se nedozvíme, jaký příběh je spojen třeba s dvojicí kamenných sekeromlatů kultury se šňůrovou keramikou, nalezených někde u Klínů v Krušných horách (800 m) na přelomu 19. a 20. století.
Osídlení v Alpách
Co do přístupnosti pochopitelně nelze naše hory srovnávat s alpskými velikány, i když i zde z hlediska stability pravěkého osídlení platí v zásadě totéž co pro poměry české. V pravěku byla trvale osídlena víceméně pouze hluboce zaříznutá údolí; svahy, průsmyky, případně vrcholy hor byly navštěvovány pouze občas. Důvody byly obdobné – obchodní stezky, kult, získávání surovin, případně popásání dobytka na vysokohorských loukách. Kupříkladu již na konci 5. tisíciletí př. n. l. se předpokládá prospekce alpských měděných ložisek včetně souvisejícího zpracování suroviny, jak o tom svědčí tyrolská lokalita Mariahilfbergl nad Brixleggem v údolí Innu. Spousta importů z Itálie severně od Alp dokládá čilé styky minimálně někdy od roku 4000 př. n. l. Zmínit lze třeba překrásnou pazourkovou dýku z pozdní doby kamenné z jedné lokality na Bodamském jezeře v dnešním Německu, vyrobenou ze severoitalského pazourku. I z našeho území pocházejí italské importy – na několika lokalitách z 5. století př. n. l., tedy těsně před vystoupením historických Keltů, byly nalezeny etruské bronzové zobákovité konvice.
Bezpochyby nejznamenitějším dokladem pravidelných přechodů přes Alpy je mumie muže z Ötztalských Alp, podle nich důvěrně nazývaného Ötzi.

Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.84

Anketní otázka