Vaše reklama

Lidé a hory pravěku - tetovaný Ötzi

06.03.2011 - 19:41   |   Redakce: PhDr. Miroslav Dobeš, Archeologický ústav AV ČR, Praha

Místo nálezu Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Touha dostat se někam, kde ještě nikdo nebyl, objevit něco nového, shlížet z vrcholků hor do údolí a opájet se pocitem z dosaženého úspěchu je nejspíš vlastní všem lidem, byť různou měrou. Jelikož jsme všichni podobného existenciálního založení, lze předpokládat obdobné tužby i v pravěku, čili snaha dostat se „až na vrcholky hor“ mohla být součástí života i v dávné minulosti.
Případná omezení by vlastně byla pouze technického rázu, myslitelné jsou ještě různé formy tabuizace. První potíž ovšem nastane, když budeme hledat věrohodné důkazy, které by svědčily o výše předpokládaném. Pro pravěk, tj. období před existencí památek písemných, můžeme na pomoc přizvat pouze archeologii s jejími hmotnými prameny. Ovšem ty zcela postrádají vlastnost, kterou na minulosti zpravidla vyhledáváme, totiž příběh. Takže různé pravěké předměty nacházené porůznu v horách až na výjimky znamenají pouhé „někdo tady tehdy a tehdy byl“ a vše ostatní je spíše předmětem více či méně kvalifikovaných spekulací.

Starý horal Ötzi

Bezpochyby nejznamenitějším dokladem pravidelných přechodů přes Alpy je mumie muže z Ötztalských Alp, podle nich důvěrně nazývaného Ötzi. Když manželé Simonovi 19. září 1991 v sedle Hauslabjoch, ve výšce 3210 metrů nad mořem, uviděli holou hlavu trčící z ledovce, jistě netušili, že půjde o pozůstatky pravěkého člověka. Zprvu se samozřejmě nabízelo jednoduché vysvětlení – jde o mrtvolu nějakého horolezce, kterou občas tu a tam vydá ledovec. Podivné ovšem bylo, že se vedle ní nacházely předměty starobylého charakteru, které naznačovaly, že půjde o něco zcela jiného. Třeba R. Messner, který se k nálezu též nachomýtl, odhadl jeho stáří na 500 let. Jasno do věci vnesl až přizvaný archeolog, ordinář university v Innsbrucku Konrád Spindler. Ten podle doprovodných nálezů usoudil, že jde o pozůstatky člověka minimálně ze starší doby bronzové, tj. z doby zhruba okolo roku 2000 př. n. l. Dnes je prostřednictvím asi dvaceti radiouhlíkových dat jasné, že Ötzi žil a zemřel někdy v intervalu 3350–3100 př. n. l., tedy hluboko v pozdní době kamenné.
Když bylo zřejmé, o jak unikátní nález jde, vypukl známý spor o to, komu vlastně mumie patří. Byla objevena poblíž hranice mezi Rakouskem a Itálií, kterou bylo třeba v těchto místech znovu vytyčit. Podmínky se od roku 1920, kdy byla vyměřována, totiž zcela změnily. Tehdy se zde nacházel ledovec o mocnosti 20 metrů, dnes jsou tady v létě holé skály, přičemž k datu nálezu zbývalo asi 60 až 80 centimetrů ledu. Nakonec bylo zjištěno, že místo posledního odpočinku Ötziho se nachází asi 100 metrů od hranice na italské straně. Proto byl 16. ledna 1998 převezen z Innsbrucku do nově zřízeného muzea v Bolzanu, kde je ve speciálních podmínkách uložen dodnes.
Nálezy mumifikovaných pravěkých těl nejsou v Evropě vůbec obvyklé, zmínit lze pouze několik pozůstatků ze severských bažin. U Ötziho je situace navíc komplikovaná tím, že nejde o typickou ledovcovou mrtvolu. Pro ně je příznačné tzv. zmýdelnatění (adipocire), kdy se tělní tuky za nepřístupu vzduchu přeměňují na jakýsi mrtvolný vosk. Vysvětlení je prakticky jediné možné – v době Ötziho smrti byly Alpy v těchto partiích stejně jako dnes bez ledovce, neboť k procesu mumifikace mohlo dojít pouze za přístupu vzduchu, který zřejmě tělo za stálé a poměrně nízké teploty vysušoval. Ostatně i podle lékařských posudků tělo od počátku spočívalo na šikmé kamenné plotně, na které bylo nalezeno, čili nutně na místě tehdy leduprostém. Předpokládá se, že Ötzi zemřel nejspíše na jaře, kdy zde ještě ležel sníh, který poté roztál, takže se mrtvola ocitla na čas ve vodě. V průběhu léta zřejmě odtekla a pak počala mumifikace. Až poté byla mumie pokryta ledem.

Tetovaný a stresovaný

Představa, jak Ötzi vypadal, je poměrně přesná. Byl asi 160 centimetrů vysoký, stár 45–50 let, v současnosti by nosil boty velikosti 38. Díky zachovalosti mumie však můžeme proniknout do takových tajů pravěkého života, které jsou z běžných nálezových situací zcela nebo alespoň částečně nedosažitelné. Kupříkladu že v době života vážil 50 kilogramů a že neměl ani gram tuku navíc. Podle seschlé rohovky bylo možné poznat, že byl modrooký, podle zbytků lidských vlasů a chlupů zase to, že se pyšnil vlnitými vlasy barvy tmavohnědé až černé, volně česanými, a nejspíše i plnovousem. Zajímavé je, že ve vlasech měl oproti současné populaci zvýšené množství arzenu, což by bylo možné vysvětlit účastí při tavbách mědi, která právě v této době obsahuje až několikaprocentní podíl tohoto jedovatého prvku. Na nepříliš valnou osobní hygienu lze soudit třeba z toho, že v silně zašpiněném kabátě byly nalezeny dvě blechy. Degenerativní změny patrné na kostech a cévách byly pro danou dobu v jeho věku nejspíš obvyklé, pozoruhodná je ovšem domněnka, že tetování, vyskytující se hlavně na zádech poblíž obratlů, mohlo být určitou formou akupunktury, která by tišila bolesti provázející uvedené změny. Pozoruhodné je zjištění, že příčné brázdy viditelné na nalezeném nehtu jsou důsledkem silného stresu, který prožil opakovaně zhruba 8, 13 a 16 týdnů před smrtí. V posledních letech života měl asi silné problémy se zažíváním, v jeho střevech byl zjištěn parazit tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura), červ, který při velkém zamoření trávicího traktu způsobuje průjem a bolesti břicha.

Pravěký skaut

Společně s mumií bylo objeveno velké množství předmětů z organických materiálů, které se na běžných archeologických nalezištích zpravidla nedochovají. Výjimku tvoří tzv. nákolní sídliště s vrstvami v trvale zamokřené půdě, odkud však artefakty nepocházejí z tak evidentní funkční souvislosti jako v případě Ötziho. Kupř. pod mumií byly nalezeny zbytky pleteniny z traviny bezkolence modrého (Molinia caerulea (L.) Moench), čili je nejvýše pravděpodobné, že šlo o zbytky jakéhosi přehozu (sloužícího současně i jako moderní karimatka?). V případě nálezu na sídlišti nákolního typu by však výklad nebyl tak jednoznačný, bylo by možné uvažovat třeba o rohoži, pozůstatku došku ze střechy, možná by ani nikoho nenapadlo, že jde vlastně o plášť. To se týká i dalších součástí Ötziho oděvu a výbavy, ať zmíníme bederní roušku, kabát a legíny z kozinky, čepici z medvědiny, opasek z telecí kůže s váčkem se třemi pazourky a kostěným šídlem či kus plodnice troudnatce kopytovitého se zbytky pyritu, tj. důkazy o rozdělávání ohně pomocí pazourkového křesadla. Nesmírně důmyslnou konstrukci má obuv s podrážkou z medvědí a vrchní botou z jelení kůže, přičemž vnitřní bota z lýka je od podrážky a vnější boty izolována senem.
Neméně zajímavá je výzbroj, resp. předměty určené kromě boje někdy i k lovu či práci. Porůznu byly nalézány jak u mumie, tak i v několikametrové vzdálenosti od ní. Na prvním místě je třeba jmenovat měděnou sekeru i s topůrkem z tisového dřeva, ze kterého je mj. i polotovar na výrobu luku. Měděné sekery nejsou v pozdní době kamenné vůbec běžné a jde o jednu z indicií, že Ötzi byl vyššího sociálního postavení. Dále je třeba upozornit na pazourkovou dýku zachovalou s jasanovým jílcem i lýkovou pochvou, kožený toulec s ratišti šípů, v některých případech opatřených pazourkovými šipkami. S bojem by mohly souviset kusy březovníku obecného (Piptoporus betulinus), připevněné na kožených řemíncích. Tato houba totiž zastavuje krvácení a je jakýmsi přírodním antibiotikem. Obsahuje však též toxiny, které působí proti střevním parazitům – těmi muž z ledovce též trpěl, jak bylo uvedeno výše. Popsané předměty spolu s dalšími (retušér, zvířecí šlachy ve funkci nití, parohové hroty, lýko) vypovídají, že prakticky vše si byl Ötzi schopen zhotovit sám, snad až na měděnou sekeru. Nepochybně byl velmi dobře obeznámen s vlastnostmi přírodních materiálů. Kupříkladu pracoval celkem s osmnácti druhy dřeva a jistě velmi dobře věděl, k čemu se které hodí.

Kam šel, jak žil a zemřel

Každého asi nejvíc zajímá, odkud vlastně Otzi byl, kam šel, jak žil a zemřel. Na některé otázky lze podat poměrně jasnou odpověď, některé jsou stále předmětem spekulací. Definitivního vyřešení záhady se nejspíš nikdy nedobereme. Dnes je vcelku jasné, že s nejvyšší mírou pravděpodobnosti pocházel z některého alpského údolí z jižního, italského Tyrolska, nejčastěji se mluví o Vinschgau či Schnalstalu. Tyto závěry vyplývají zejména z analýzy poměru izotopů stroncia v jeho zubech a kostech a dále určením pylů v trávicím traktu. Je mezi nimi totiž zastoupen pyl habrovce habrolistého (Ostrya carpinifolia), který roste pouze na jih od hlavního alpského hřebene. Stejný původ podporují i drobné úlomky horniny z mlýnků na obilí v jeho střevech, které se do nich dostaly společně s potravou a jsou též ze severoitalských hornin. Ostatně i surovina, ze které jsou vyrobeny jeho štípané předměty, je obdobného původu.
Dlouho se nevědělo, co bylo příčinou Ötziho smrti. Byly vysloveny různé spekulace, které hledaly příčinu v širokém spektru všech myslitelných možností – od vysílení během cesty přes hlavní alpský hřeben až po rituální oběť. Teprve v roce 2001 si rentgenolog bolzánské nemocnice P. Gosner všiml, že na jednom snímku je docela dobře vidět stín pazourkové šipky pod levou lopatkou mumie. Bylo tedy jasné, že byl zezadu zákeřně postřelen, otázkou zůstávalo, jak dlouho mohl s tímto zraněním žít. Až v srpnu 2005 bylo při dalším průzkumu mumie na počítačovém tomografu zjištěno, že pazourková šipka přetnula Ötziho levou podklíčkovou tepnu. Takovéto zranění člověka okamžitě paralyzuje, není schopen pohybu a během dvou až tří minut vykrvácí – muž z ledovce tedy musel zemřít v nevelké muldě v Ötztalských Alpách ve výšce 3210 metrů nad mořem.
Nejpravděpodobnější je proto vysvětlení, že na jaře či počátkem léta blíže neurčeného roku ve druhé polovině 4. tisíciletí před n. l. před někým prchal, přičemž byl právě zde dostižen a zabit. Snad si myslel, že už setřásl své pronásledovatele a odpočíval po namáhavém výstupu na šikmém kameni v muldě, kde byl posléze nalezen mrtvý. Musel sem totiž z některého jihotyrolského alpského údolí vystoupit velmi rychle, zhruba za 12 hodin, soudě podle stavu zachování pylů v trávicím traktu, a překonat tak v bezmála padesáti letech výškový rozdíl více než 1500 metrů. Jeden až dva dny před smrtí byl navíc v údolí účasten šarvátky, ve které utržil zranění pravé ruky, jak odhadli lékaři podle stavu počínajícího se hojení rány. Přímo pod alpskými vrcholy ho však dostihla násilná smrt. Podle posledních představ ho již mrtvého či umírajícího útočník převrátil a vytrhl mu šíp ze zad. Šipka však zůstala pod lopatkou. Tím by se sice vysvětlila nepřirozená poloha nálezu těla, některé nesrovnalosti však přetrvávají. Proč například nebyl obrán o drahocenné předměty, jako o dýku, či zejména o měděnou sekeru? Že by útočník tyto věci přehlédl, když věděl, koho pronásleduje, a pravděpodobně tedy i to, jak je vybaven? Nemohlo jít o střetnutí více osob, při kterém zahynul pouze Ötzi, a byl poté na vrcholku hor ponechán, vlastně pohřben? Na různých součástech jeho výbavy byly nalezeny stopy lidské krve, a to nikoli jeho, ale čtyř dalších jedinců. Pocházejí z různých časově nesouvisejících střetnutí či z jednoho, třeba toho na vrcholu hor, těsně před smrtelným zásahem? Otázek je mnoho, spekulací o konci našeho hrdiny snad ještě více. Stále je tedy těžké přinést odpověď na otázku, kdo vlastně Ötzi byl, více či méně pravděpodobných vysvětlení se nabízí mnoho: pastevec, bojovník či příslušník tehdejší nobility (přední společenská vrstva), kupec, prospektor, exkomunikovaný jedinec…

Hledejte klíč k minulosti

Ötzi je bezpochyby nejvýraznějším dokladem pravidelného překonávání alpských hřebenů v pravěku, i když nikoli jediným. Stávající prudké oteplení, doufejme, že pouze přechodné, vede k mohutnému odtávání ledovců i v Alpách, v končinách, které byly tisíce let pod jejich příkrovem. Na světlo se tak dostávají další stopy po pobytu pravěkých lidí v těchto místech. Jako příklad je možné uvést situaci ve vysokohorském sedle Lenk-Schniede, které se nalézá v kantonu Bern v západních Alpách ve výšce 2756 m n. m. Zde bylo v letech 2003 až 2005 před odtávajícím čelem ledovce nalezeno zhruba 300 artefaktů, převážně z organického materiálu, mj. toulec z březové kůry se dvěma zachovalými šipkami, zbytky oděvů z kožešin, jednoduché kožené boty, luk, tětiva, šípy, torza dřevěné nádoby atp. Nálezy spadají do několika období, první do konce pozdní doby kamenné (2900–2500 př. n. l.), další do starší doby bronzové (1950–1750 př. n. l.), několik je jich z doby římské (1. až 3. století n. l.) a poslední z let 700–900 n. l. Ve vysokohorských terénech jde v současné době o neopakovatelnou nálezovou situaci, výrazným oteplením obnažené předměty z organických materiálů by za několik málo let jistě podlehly zkáze. Každý všímavý návštěvník těchto oblastí tak může přispět dalším kamínkem k rekonstrukci života našich předků – stačí případné podezřelé nálezy zaměřit, případně sebrat, a neprodleně odevzdat v nejbližším muzeu či jiné archeologické instituci. Třeba zrovna půjde o jeden z dalších klíčů k naší minulosti.

Ledový muž Otzi

Narozen
asi 3300 př. n. l. blízko obce Feldthurns (Veltruno) severně od Bolzana
Zemřel
v 45–50 letech v oblasti nynějšího ledovce Schnalstal v Ötztalských Alpách,
 
blízko Hauslabjoch na hranici mezi Rakouskem a Itálií
Další jména
Frozen Fritz, Similaun Man
Výška
160–165 cm
Váha
cca 50 kg
Označení
nejstarší původní (přirozená) pravěká mumie v Evropě
Jihotyrolské archeologické muzeum v Bolzanu (Itálie) uchovává mumii ve speciálním chladícím boxu o teplotě -6 °C a v relativní vlhkosti vzduchu 98 %. Návštěvníci si ji mohou prohlédnou skrze okno a dozvědět se mnoho zajímavých detailů v multimediální a video sekci. Výstavní plocha muzea je 1200 m² ve čtyřech patrech, mumii najdete v prvním patře.
Související článek:
Südtiroler Archäologiemuseum
Museumstraße 43, 39100 Bozen
Otevírací hodiny: ÚT–NE 10–17:30 (červenec, srpen a prosinec otevřeno denně i v pondělí), zavřeno 1. ledna, 1. května a 25. prosince.
Stránky věnované Otztimu: www.iceman.it
Turistické informace Jižní Tyrolsko v češtině: www.suedtirol.info
Archeologický ústav AV ČR: www.arup.cas.cz (včetně odkazů na archeologické instituce
v Evropě)

Místo nálezu Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Autor: © Südtiroler Archäologiemuseum

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

Lidé a hory pravěku - tetovaný Ötzi

Model OTZIho take vytvoril Jandacek uz pred mnoha lety

Podivejet se na modeli OTZIho ktere jsem vytvoril uz pred mnoho lety na http:/...

Diskutovat

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.83

Anketní otázka