Vaše reklama

Křeče - Když se svaly šprajcnou

04.07.2011 - 00:01   |   Redakce: MUDr. Ondřej Vojětchovský, Dana Jakoubková

Polibek křečové víly

Pokud se maličko vyznáte ve světě “Úžasné zeměplochy” Terryho Pratcheta, určitě víte, že za každý přírodní jev je tam odpovědná konkrétní osoba: za včasný odchod ze světa Smrť, za padání mléčných zubů víla Zubnička a kupříkladu za výsev bradavic skřetvíl Bradavčák. Analogicky podle této typologie se jeví existence víly, která polibkem působí křeče při fyzické zátěži, vysoce pravděpodobná, ač literárně nepodložená.

V našem světě se na antropomorfní personifikace přírodních jevů nevěří od té doby, co přišla do módy objektivní věda. Tím jsme si ovšem podle mého názoru v mnoha ohledech život moc neusnadnili, protože na co jsme dříve vystačili s vílou, potřebujeme dnes vysokou školu. Anebo populárně vědecké články.

Podobenství o bitém oslovi

Kdybych měl vysvětlit jazykem vědy příčinu vzniku křečí při zátěži, musel bych opisovat učebnice fyziologie a neurologie. Vy byste si mnoho nepočetli a já se kreativně nevyžil. Naštěstí tady je od úsvitu literatury nástroj zvaný přirovnání a podobenství.
Představte si tedy, že jste řecký zemědělec, chystající se vystavit na trhu produkty své práce. Jelikož jste zemědělec neglobalizovaný, máte k dispozici toliko dvoukolák a osla. Připřáhnete osla, naložíte olivy, tuřín a sebe na káru a vyrazíte.
Jak se takový osel ovládá? Opratěmi a klackem. Zatímco směrové řízení ponecháme stranou nepovšimnuté, ovládání výkonu bicím nástrojem bude nadále ve středu našeho zájmu. Princip je ve své jednoduchosti dokonalý – čím větší frekvence pošlehávání, tím vyšší výkon.
Ovšem pozor! Překročí-li frekvence pobídek hranici oslí ochoty k práci, osel nejen že přestane zrychlovat. On se zastaví a nehne se, ani kdybyste ho utloukli (potom už asi také ne).
Pobízení svalů k práci a regulace síly a výkonu je velmi podobné oslovi z našeho přirovnání. Na každé svalové vlákno je připojena mikroskopická větvička nervu a po ní přicházejí ke svalu z centra impulzy. Na každý nervový impuls odpovídá svalové vlákno kratičkým stahem a povolením, takzvaným záškubem.
Pověra
Sodík, draslík, hořčík, vápník… V žádném případě nemůžeme prohlásit, že by kterákoliv z minerálních složek byla bezprostřední příčinou svalových křečí při zátěži, tak jak to obvykle slýcháme, například o nedostatku hořčíku nebo solné nerovnováze.
Na první pohled překvapivou se může zdát skutečnost, že časově i energeticky náročnější z hlediska řízení není stah svalového vlákna, ale jeho následná relaxace. Pochopit tento paradox vám pomohu druhým přirovnáním – natažení luku nebo kuše je také pro střelce časově i energeticky náročnější než vypuštění šípu.
Proč se tedy při chůzi netřeseme jako ratlíci? Musíme si uvědomit, že zatím jsme hovořili o jediné svalové buňce – vláknu. V každém svalu je takových buněk milióny. Mozek a podřízená míšní centra neaktivují všechna vlákna najednou, ale střídavě a cyklicky. V každém pracujícím svalu bychom proto mohli při práci v jakémkoliv okamžiku najít vlákna jak ve fázi stahu, tak uvolňování. Tím se třes vyruší.
Intenzitu stahu svalu reguluje mozek stejně, jako náš řecký zemědělec řídí osla. Čím větší frekvence impulzů, tím větší frekvence záškubů. Záškuby se v rámci celého svalu sčítají a ve výsledku dávají sílu stahu.
Stejně jako ochota osla k práci má i sval své hranice zvyšování výkonu. Pokud je čas mezi nervovými impulzy kratší než doba potřebná na stah a relaxaci vlákna, dojde sice ke smrštění vlákna, k jeho povolení však už nikoliv. A máme tu polibek křečové víly. Zda se bude jednat o letmé líbnutí na čílko, či o pořádného “hudlana” naší víly, už rozhoduje jen množství zúčastněných vláken.

Pohyblivá hranice možností

Tak jako ochota osla táhnout káru s nákladem není ani hranice křečí konstatní. Probereme si jednotlivé případy bod po bodu.
Únava
Prvním a zřejmě nejvýznamnějším faktorem, majícím vliv na vznik křečí, je únava. Tak jako je u unaveného osla daleko větší pravděpodobnost, že se “šprajcne”, než u osla odpočatého, je i u svalů unavených tendence ke křečím větší. S největší pravděpodobností je to způsobeno vyčerpáním mechanizmů, zabezpečujících přesuny minerálů při relaxaci vlákna. Podobné nebezpečí ovšem hrozí i svalu nenavyklému na pravidelnou zátěž. Srovnat to můžeme s oslovým pracovním nadšením po volném prodlouženém víkendu na pastvině plné sedmikrásek a lepých oslic.
Nepřirozený pohyb
Další příčinou bývá práce svalu v nepřirozeném postavení, při nepřirozeném pohybu. Každý sval má délku, v níž je jeho schopnost pracovat největší, směrem k maximálnímu prodloužení i zkrácení jeho síla klesá a pravděpodobnost tvorby křečí naopak roste. Pro praxi je důležité, že tato ideální délka svalu se může v určitém rozsahu měnit. Co je nepřirozeným pohybem pro jednoho člověka, může být naprosto přirozenou aktivitou pro jiného. Posadíte-li plavce na kolo a hodíte-li cyklistu do vody, dostanou křeče daleko dřív než při pohybu, na nějž jsou zvyklí.
Síla
Třetím faktorem je požadovaná síla, zvlášt je-li v nepoměru s možnou rychostí stahu svalu. Když budete chtít hnát osla do kopce stejnou rychlostí, jako jste jeli po rovině, budete ho muset šlehat daleko častěji. V důsledku příliš častého pobízení a nepoměru vaší a oslovy představy o přiměřené rychlosti jízdy osel s velkou pravděpodobností odmítne poslušnost. Podobně i sval zatížený přes míru svých současných možností skončí v křeči.
Biochemicko-fyzikální pozadí
Teprve jako čtvrtá příčina je řazen souhrn vlivů, které bychom mohli nazývat biochemicko-fyzikálním pozadím svalové práce. Sem patří nerovnováhy hladin důležitých krevních minerálů, jako je sodík, draslík, hořčík a vápník, ale také dostatek kyslíku ve svalech, úroveň zakyselení svalů nebo teplo a chlad. Vyjmenované, ale i mnohé další faktory spolupůsobí na složité metabolické děje na stěně svalové buňky i uvnitř ní, a tím mění i práh vzniku křečí. V žádném případě však nemůžeme prohlásit, že by kterákoliv složka z tohoto pozadí byla bezprostřední příčinou svalových křečí při zátěži, tak jak to obvykle slýcháme, například o nedostatku hořčíku nebo solné nerovnováze.
Kořeny této představy, hraničící již s pověrou, je třeba hledat ve smíchání pojmů zátěžových svalových křečí s jiným typem, takzvaným tetanismem (onemocnění nebo porucha tetanu podobná, nikoliv tetanus sám). V případě tetanismu se opravdu jedná o křeče přímo vyvolané změnami metabolismu. Jde ovšem o křeče celých charakteristických svalových skupin, ne jednotlivých svalů, a dochází k nim převážně v klidu, nikoliv při zátěži. 
Jestliže jste se s naším modelovým oslem dostatečně sžili, dovedete si už sami odvodit, že se všechny vyjmenované faktory sčítají, či snad dokonce násobí. V reálném životě tudíž musíme předpokládat, že svízel, který nás v podobě křečí potkal, je vyvolán kombinací všech čtyř vyvolávajících příčin.

Kterak křečovou vílu minouti

Z předchozích odstavců je zřejmé, že základním kamenem předcházení křečím je dobrá tělesná připravenost – jednoduše trénink.
Pokud podlehnete mámení a hecování kamarádů a vydáte se například na dlouhého Krále Šumavy, ačkoliv jste letos najeli na svém horském kole dohromady šedesát kilometrů, a to na výletech s manželkou a tříletým synkem okolo Kolína (Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině), jste křečové víly vytoužený amant. Křeče na vás dopadnou tak jistě jako letošní Vánoce a nepomůže vám ani strečink před startem, ani “ionťák” v bidonech a občerstveních, dokonce ani to, že jste v průběhu závodu vylízali celý Solnohrad (Salzburg, město v západním Rakousku, v minulosti solné doly. Pozn. aut.)
S trénovaností a připraveností souvisí všechny čtyři příčiny křečí. Sval, který požadovaný pohyb již před tím stotisíckrát či milionkrát provedl, jej vykonává daleko efektivněji, a proto potřebuje ke stejné síle stahu daleko méně nervových impulzů než sval začátečník. Nácvikem se také z pohybu nepřirozeného stává pohyb přirozený – svaly přesunují vlákna do nejvýhodnějších směrů, nervová soustava optimalizuje pohybové vzorce a mění se dokonce i klidové svalové napětí. Třetí faktor – přiměřenost síly a rychlosti stahu svalu – je hlavně funkcí citu pro pohyb a pohybových vzorců a je tedy opět záležitostí tréninku. I poslední příčinu, metabolické a fyzikální pozadí, můžeme přípravou ovlivnit.
Trénovaný organismus má jednak mnohem větší kapacity pro pohlcení nepříznivých vlivů – ztráty tekutin a solí, zakyselení nebo výkyvy teplot –, jednak se s překročením hranic obvyklého tělesného komfortu dokáže daleko lépe smířit.
Je tu ale jeden háček. Trénovanost v jednom odvětví je jen do určité, nepříliš velké míry přenosná z jednoho sportu do druhého. To platí jak obecně, tak zejména v boji s křečovou vílou. Pokud máte natrénováno v běhu, nespoléhejte na to, že vás nebudou brát křeče na kole nebo při plavání. Přípravou v jednom sportu zároveň obětujete jistou část své všestrannosti. Zvlášť vysoce výkonní sportovci specialisté na to rádi zapomínají a mají pocit, že jejich forma z “mateřské” aktivity se automaticky přenese i do jiných sportů. Křečová víla je za to zbožňuje.
Ať už jsme bůžkovi tréninku obětovali hodně, málo, nebo nic, jednou přijde ráno dlouho očekávané a my se chystáme na svou Velkou Akci. Co můžeme proti křečové víle udělat už teď?
Nebo toto:    Křeče při vysokohorských aktivitách - křečemi se může projevit i výšková nemoc nebo vysokhorský otok plic či mozku.
Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.92

Anketní otázka