Krávy milují horské scenérie

04.09.2011 - 17:04 | Redakce: Dana Jakoubková

Autor: © Dana Jakoubková

"Zvířecí emoce nemusejí být totožné s našimi, ale není žádný důvod, proč by neměly existovat."

Tuto vzpomínku na krávu kochálistku jsem si přivezla z Alp. Nocovala jsem týden ve staré kamenné salaši, která byla už mimo provoz (byl už podzimní čas). Podvečery jsem trávila na vyhlídkové lavičce vysoko nad údolím, která byla jen kousek od salaše a nejspíš na ní nějaký honák trávil večery stejně jako já. Krávy si asi pamatovaly, kam je sváděli lidé na dojení, a tato jedna, kterou jsem pojmenovala Společnice, docházela na vyhlídku každý den kolem páte odpoledne i přesto, že celé stádo se pohybovalo momentálně kolem salaše o "patro" níže, kde také trávilo noc. Paní krávě ani trochu moje přítomnost nevadila. Naopak, když dorazila a já už seděla na lavičce, bez okolků si lehla na "své", i kdyby mě přitom měla zalehnout. Tak si říkám, jestli i zvířata prožívají pěkný zážitek jako mi lidé:

"Zvířecí emoce nemusejí být totožné s našimi, ale není žádný důvod, proč by neměly existovat," uvádí Zuzana Šmejkalová v článku pro Český rozhlas: celý článek zde. Já má ale skoro pocit, že jsme v ty podvečery "jely na stejné vlně".