“Je málo přesných údajů o ztrátách a potřebě tekutin ve velkých výškách” říká MUDr.Rotman. “Lze vycházet z letecké medicíny:

základní potřeba vody je 150 ml za hodinu, tedy 3,6 litru/24 hodin (a také to odpovídá klasickým výzkumům v hrách v roce 1960).

Při zátěži v horách lze potřebu odhadnout na 300 ml/h.

Maratónci pijí 500 ml/h, intenzita jejich výkonu je vyšší, neboť nejsou omezování výškovou hypoxií.

Za osm hodin ´pracovního dne´ horolezce je nutné přičíst k základní potřebě dalších dva a půl litru, tedy celkem šest litrů tekutin za den.

 

Při výkonu jaký podává běžec by to bylo osm litrů/24 hodin! Skutečností je, že vypít šest až osm litrů za den je ve výškovém horolezectví nerealistickým požadavkem a zůstává nezodpovězenou otázkou, zda jsou ztráty skutečně tak vysoké. Ukazuje se totiž, že ztráty tekutin při dýchání suchého vzduchu jsou menší, než se předpokládalo. V současné době se odhaduje denní potřeba na tři až čtyři litry denně, ale faktem zůstává, že v horách se vždy pije příliš málo (viz Franz Berghold, Učební texty Rakouské společnosti pro alpskou a výškovou medicínu 2001).

V každém případě platí, že je nutné pít před výstupem, během výstupu a po každé etapě výstupu, a to co nejčastěji a co nejvíce. Pocit žízně s rostoucí dehydratací klesá, a proto je třeba k pití přistupovat aktivně. Elektrolytové (iontové) nápoje nejsou absolutně nezbytné.

Doporučuje se sledovat tělesnou hmotnost vážením na váze, a tak hodnotit bilanci tekutin, ovšem nikdo to nedělá, jak konstatuje Dr. Franz Berghold (myšleno po návratu z akce pozn. redakce).

Alkohol může být v chladu ve výšce nebezpečný. Na rozdíl od dřívějších představ se dnes jeho škodlivý účinek nevysvětluje rozšířením cév a zvýšenými ztrátami tělesného tepla, nýbrž potlačením svalového třesu a tak snížením tvorby tepla v chladu.”