Vaše reklama

Jak roste pohoří

05.01.2010 - 22:07   |   Redakce: Dana Jakoubková

Podle vědeckých studií dosáhly druhé největší hory světa Andy své vznešené výšky díky studeným oceánským vodám a vyprahlé zemi.

Andy – jihoamerická část Kordiller – se táhnou podél celého pobřeží Jižní Ameriky, od Kolumbie až k jižnímu cípu Patagonie v Chile. Jejich střední horské pásmo, které se rozkládá od centrálního Peru, přes Bolívii až do centrálního Chile a Argentiny, je však v průměru dvakrát tak vysoké, než severní a jižní část Kordiller. Proč tomu tak je a proč je výškový rozdíl jednotlivých částí tak markantní?
Jak roste pohoří
Ne všechna pohoří jsou utvářena stejně. Vyšší než Andy je pouze Himálaj. V průběhu posledních 50 milionů let je „stavěn“ kolizí Indické a Asijské pevninské desky. Podle posledních studií došli vědci k teorii, že druhé největší hory světa dosáhly své vznešené výšky díky studeným oceánským vodám a vyprahlé zemi. Andy se tedy nepočaly zvedat kolizí desek, nýbrž tím, jak dno Tichého oceánu podjíždí – klouže pod jihoamerický kontinent, čímž dochází k vrásnění pevniny podél jeho západního pobřeží.
Podle vědeckého časopisu Nature, v němž byla zveřejněna společná zpráva vědců z Oxfordské university v Anglii a Kalifornské university v USA, je geologický zlom podél nejvyšší části And ochuzen o lubrikační sedimenty, a tím pádem má tření (lepkavost) nutně podporu masy hor vyšších než 6000 metrů. Nedostatek lubrikačních sedimentů je výsledkem studeného oceánského proudu, který přichází zdola od Antarktidy, a tím udržuje oblohu bezoblačnou a zemi vyprahlou. Absence deště znamená žádné řeky, které by odnesly sedimenty zpět do oceánu.
Sediment – lubrikant zlomu
Stejně jako mrakodrapy v New Yorku, i Andy potřebují základy, které zabrání jejich zhroucení. Pro hory tato podpora vychází z tzv. podmořského podsuvného zlomu, místa, kde se Tichý oceán podsouvá pod kontinent a do zemského nitra. Čím méně je zlom lubrikovaný, tím je drsnější, je vyšší tření, a tím více tlaku může vydat k udržení tak masivního pohoří, jakým centrální Andy jsou. Je to stejné, jako když zkoušíte tlačit porouchané auto na náledí – těžký úkol, pokud nemůžete sami na kluzké cestě zabrat. Podle vědeckých propočtů je zlom nejdrsnější, s největším třením právě v místě, které podpírá centrální Andy, a současně je v těchto místech bez sedimentů i dno oceánu. Naopak v severním Peru a jižním Chile, kde je nadmořská výška poloviční, je zlom více kluzký, protože dno oceánu je pokryto silnou vrstvou sedimentů, které slouží jako lubrikant. Rozpadlé a rozbředlé sedimenty fungují asi stejně, jako když přilijete do podmořské zóny olej. Celá oblast je tak jako rozměklá a slabá základna, neschopná unést váhu vyšších hor, než jaké zde najdete – maximálně čtyřtisícovky, vyšší v těchto místech nikdy nebudou.
Studené proudy
Množství sedimentů odplavené na mořské dno je ovlivněno množstvím srážek, které na horách spadnou. Vlhčí regiony jako jižní Chile mají velké řeky, které odnášejí sedimenty do oceánu. Ze svahů mnohem sušších centrálních And žádné řeky neproudí. Proč tam nejsou žádné řeky?
Podle vědců je západní pobřeží Jižní Ameriky (nejextrémnější částí je poušť Atacama) suché v důsledku tzv. Peru-chilského mořského proudu, který přináší neobyčejně studenou vodu z Antarktidy. Tato studená vodní masa potlačuje tvorbu srážkových mraků, v této části And téměř neprší, což hraje klíčovou roli v zachování suchého klimatu podél pobřeží.
Tento studený proud hraje podstatnou roli v celkovém ochlazení klimatu během posledních desítek milionů let a vzestup And tento trend ochlazování úzce sleduje.
Když se počalo před 50 miliony lety ochlazovat, ledové plotny na Antarktidě byly malé a západní pobřeží Jižní Ameriky bylo v úrovni nebo pod mořskou hladinou. O deset milionů let později začaly vrstvy ledu růst a Andy se počaly zvedat. Asi před 14 miliony lety došlo k rapidnímu rozšíření ledu na Antarktidě, což způsobilo dostatečné ochlazení Peru-chilského proudu, a došlo k vysušení centrální Jižní Ameriky. Následný nedostatek sedimentů splavovaných řekami do oceánu na sebe nenechal dlouho čekat. Drsné a lepkavé dno oceánu tedy mělo dostatečné tření, a tedy i síly nutné ke vztyčení hor, převyšující své sousedy o několik tisíc metrů. Nejjasnějším příkladem je Aconcagua (6960 m) jako nejvyšší vrchol And v západní hemisféře.
Logická a podle všeho správná úvaha, že změna klimatu může spustit tvorbu pohoří, byla v základním principu známa i u jiných horských pásem, včetně Jižních Alp Nového Zélandu. Na příkladu And je však zcela jednoznačně viditelná.
 
 
 
 
 
Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.89

Anketní otázka