Vaše reklama

Domácí výroba medového piva aneb Syndrom vyhoření

19.03.2013 - 02:59   |   Redakce: Dana Jakoubková/Eduard Světlík

Autor: © Roman Soukup

Jsem tvor bádavý. Občas si něco praktického vyrobím, třeba tlačenku nebo poličku. Onehdy jsem listovala v archaickém receptáři a narazila na stať „Vaření domácího medového piva“. Koupila jsem med a uvařila pivo podle návodu. Pět dnů probíhalo v kuchyni bouřlivé kvašení, pět dnů žila rodina v pivovaru. V demižónu to hučelo, kvasinky kolovaly, všichni si zacpávali nos. Pak to ještě nějaký čas zrálo ve sklepě, až nakonec přišel den stáčení. 

Obsah byl vyčeřen, barva dokonalá, tj. zlatavě rezavá, na dně ležel zbytek vyčerpaných kvasinek. Pod demižónem jsem ležela já a stáčela svou první láhev. A hned jsme koštovali. Názory na kvalitu byly různé, všechny však záporné. Nejmírnějším ostuzením bylo, že můj výrobek chutná jako vyčpělá ústecká desítka. Soused – mravním založením alkoholik – jej považoval za šumivé víno, do něhož se nedopatřením dostal saponát. Když s hrůzou v očích odmítl láhve, které jsem mu chtěla darovat – a to o něm jdou řeči, že chlastá i petrolej –, poznala jsem hořkou pravdu.
Řekla jsem si: Děvče, stejně to vypadá i s tvou tvorbou. Kvasí v tobě, často bouřlivě, zraje, ale když ji stáčíš na papír, není to ono. Má podivnou chuť, je to něco úplně jiného, než co bylo v tobě.
Ano, v literární aréně jsou věci, které paradoxně nejdou moc dohromady. Text by měl být vášnivý, a přitom ukázněný. Ukázněný, a přitom uvolněný. Uvolněný a přitom přesný. Přesný, a přitom bohatý na významy. Mnohovýznamný, a přitom jedinečný. Jedinečný, a přitom obecně platný. Někdy jde z toho hlava opravdu kolem;  někdy je to setsakramentsky těžké. Stejně jako uvařit opravdu dobré pivo.

Autor: © Roman Soukup

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.84

Anketní otázka