Vaše reklama

Člověk na jaderný pohon nebo hormon dobré nálady?

15.07.2010 - 01:13   |   Redakce: Dana Jakoubková

V pozadí Brenta Autor: © Armando Dallavalle

Existují dva způsoby, jak prodloužit životnost člověka. Jedním je udržet se při životě co nejdéle, druhým je zvýšit rychlost prožívání. To, jak člověk subjektivně prožívá určitý časový úsek, závisí na rychlosti s jakou zpracovává informace. 
Pokud se budeme udržovat při životě spíše jadernými (rychlými) než chemickými (pomalými) procesy, pak i množství vjemů za určitou jednotku času bude mnohonásobně vyšší. Nic proti tomu. Má to však jeden háček – čím je zpracování rychlejší, tím více energie ve velmi krátkém časovém úseku je třeba vydat. V konečném důsledku dojde k rychlému vyčerpání energetických zdrojů a člověk na jaderný pohon by si musel naordinovat minimálně zimní spánek, aby se užitečná energie potřebná pro další plnohodnotné žití znovu nashromáždila.
Co se týká outdoorových aktivit, které provozujeme, pak ti, co vyhledávají adrenalinové situace, tedy takové, co vyšponují jejich smysly k prasknutí během chvilky, jsou právě těmi bytostmi na jaderný pohon. Kdo si však v současném hektickém světě může dovolit „zimní spánek“? Z toho lze vyvodit závěr, že dřív nebo později může dojít ke kolapsu organismu, ne-li ke smrti, která je na pozadí každé skutečně adrenalinové situace. Zdá se tedy, že – udržet se naživu co nejdéle je tou rozumnější volbou. Za postupným uvolňováním energie a pomalejším zpracováváním informací s touto variantou spojeným, bychom si mohli představit získávání zkušeností a zvyšování fyzické i psychické kondice, což je jistě velkou devizou pro udržení života, a bez nutnosti devastace organismu.
Zkuste si představit kvantovou částici uvězněnou na dně mezi dvěma kopci (dvě silová pole). I přesto, že si umí vypůjčit energii k přelezení kopce, nebude se s tím částice zatěžovat a jednoduše se kopcem protuneluje, zkrátí si cestu. Tak nějak si představuji „vyznavače adrenalinu“. Ke svému uspokojení používají jakýsi urychlovač. Rychlost prožitku je zde ovšem přímo úměrná délce trvání příjemného pocitu a leckdy i života. Z mého pohledu už to není to pravé outdoorové, protože příroda se zde dostává na vedlejší kolej (za pár vteřin volného pádu nebo superrychlého sjezdu se určitě nestíhám kochat), a to myslím není ono – outdoor by bez přírody přece nebyl.
Ve světle této teorie se domnívám, že smysluplnějším je prožívání aktivity směřované k životu (kdo by stál o opak), tedy tam, kde je maximální adrenalin zasunut do šuplíku s nálepkou „rezerva“ pro nouzové situace. Negativného stresu má člověk dostatek v běžném denním rituálu, takže v přírodě bychom asi raději měli hledat „hormony dobré nálady“.

V pozadí Brenta Autor: © Armando Dallavalle

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.9

Anketní otázka