Vaše reklama

Canyoneering - soutěsky

19.01.2011 - 02:08   |   Redakce: Dana Jakoubková

Escalante slot canyon Autor: © D. Jakoubková

Jakkoliv se bráníme anglikanismům, obzvláště v "outdooru" nelze často nelézt odpovídající jednoslovný český výraz. Slova jako trekking, hiking, rafting … a další -ingy se už zabydlela v našem slovníku, a téměř každý si pod nimi dokáže něco reálného představit. Formou canyoningu je u nás téměř neznámý výraz – canyoneering.
Tento možná trochu zavádějící název ovšem není, převedeno do evropské praxe, nic jiného než ta nejlehčí forma canyoningu.
Jedná se o průstup kaňonem specifického charakteru resp. poměrně úzkou trhlinou v zemském povrchu, jejíž šířka se velmi často pohybuje jen šířku těla člověka. Je to pohyb v místech hlubokých kaňonů a úzkých soutěsek uzavřených skalními stěnami, s obtížností od pěší turistiky až po technické lezení za pomoci horolezeckého vybavení, v různých stupněch technické obtížnosti, fyzické zdatnosti a převýšení. Trasu mohou zpetřovat brodící, proplouvací, slaňovací a přelézací pasáže, vysoké skalní stupně, úzké komíny, suché i mokré vodopády či naplavené překážk. Zatímco u canyoningu se postupuje většinou dolů ve směru toku, z větší části v těsném kontaktu s vodou a s bivakováním se počítá až při nejvyšším stupni obtížnosti (náročné a dlouhé úseky), při canyoneeringu můžete postupovat stejně tak dobře obráceně, i když je to trochu namáhavější, a táboření je často zahrnuto do plánu túry. Do úzké soutěsky se můžete dostat stejně tak přímým vstupem bez jakéhokoliv převýšení, tak může být potřeba prostě z náhorní plošiny do spáry vlézt a dostat se až na dno (leckdy desítky metrů) a jinou stranou zase třeba po několika hodinách vylézt.
Canyoneering má zjedenodušeně řečeno dvě formy: turistickou (více pěšárna) a sportovní (více lezení). Obě dvě mají svá fantastická specifika, k čemuž nemalou měrou přispívá lehce vtíravý pocit obavy, aby náhodou nesprchlo a nevypláchlo vás to ze soutěsky (to v tom lepším případě, v tom horším jde o život). A přihlédneme-li k faktu, že specifické klimatické podmínky soutěsky umožňují existenci řadě vzácných rostlin i živočichů, je to svět uzavřený sám pro sebe, který jen tak neuvidíte.

Amerika

Mekkou této aktivity jsou Spojené státy americké. Reliéf obrovské Coloradské náhorní plošiny, roztrhané nesčetnými hlubokými kaňony, je přímo předurčen pro provozování canyoneeringu. Tento druh outdoorvé aktivity je tu velice populární. Druhýn plusem je suché horké klima, které zde mezi květnem a zářím panuje a tedy minimální riziko pro nebezpečný déšť. Dna kaňonů jsou podstatně chladnější než rozpálené stezky na vrcholovém plató, a pohyb je tu mnohem příjemnější. Zároveň je minimalizováno riziko podchlazení, které by hrozilo ve větší míře v ostatních ročních obdobích.
Pro canyoneering vychází speciální průvodce po turistických stezkách úzkými soutěskami,  mapující dostupné i hůře dostupné lokality pro tuto činnost vhodné, a obsahující podrobné rozkresy tras. Upozorňuje na nebezpečné pasáže, doporučuje nejvhodnější období a mapuje vhodná tábořiště na trase. Jinak řečeno jde o jakousi „kilometráž“ pro kaňonáře. Kromě lokalit zahrnutých v systému národních parků USA je mnoho soutěsek mimo hlídané lokality a pohyb zde ani táboření není nijak regulováno. Přesto je obvykle u každé divoké soutěsky parkoviště a tabule s aktuálními informacemi o předpovědi počasí, rizikách, stavu vody a také kasička, do níž vložíte požadovaný poplatek (cca 5–10 USD).

Evropa

Evropské kaňony jsou trochu odlišné. Ve větší míře jde o soutěsky značně členitého horského terénu s větším spádem napájené často vodou z ledovců a tedy mnohem přístupnější pro klasický canyoning. Co do délky se těm americkým nemohou rovnat, ale jejich krása neuchvacuje o nic méně. Obyčejně jsou zpřístupněny systémem umělých chodníků, visutých lávek či žebříků zbudovaných nad korytem potoka či říčky, a kontakt s vodou je tu prakticky nulový. Některé soutěsky jsou v letním období dokonce přístupné večer s umělým osvětlením, což vytváří zcela zvláštní atmosféru. Vydat se za nimi můžete do Alpských krajin, Pyrenejí, na Krétu, Korsiku či do Slovenského ráje. V Česku se canyoneeringu blíží soutěska řeky Kamenice v Česko-saském Švýcarsku, která je ovšem po svých víceméně nepřístupná (zpřístupněný je jen kousek podél řeky cestou k lodičkám).

Vybavení

Vydáváte-li se do soutěsky s předpokladem vody (celoplošně nebo nárazově), zajistěte vodotěsným obalem, aby alespoň část obsahu batohu zůstala suchá. Může se stát, že bez vlastní vůle se i s batohem ocitnete pod hladinou. Vždy byste měli zajistit ochranu proti vodě pro potřeby na spaní a minimálně jedno náhradní oblečení a lékárničku. Pokud byste snad tyto obaly nenašli v outdoorových prodejnách, pak je jistě seženete tam, kde prodávají vodácké vybavení. Rovněž existují vodotěsné batohy vyrobené speciálně pro mokré aktivity, využívané hlavně pro canyoning, ale k našemu účelu se stejně hodící.
Docela potřebnou součástí při turistické formě canyoneeringu jsou trekingové hole. Jejich oporu mnohokrát oceníte v komplikovaných úsecích terénu, na kluzkých kamenech a především v soutěskách s celoplošným pokryvem vodou, byť třeba jen v pár centimetrové hloubce. Váš postup vpřed to zcela zásadně ovlivní jako do rychlosti postupu, tak do stability. V neposlední řadě hůlkou můžete zkoumat hloubku zakaleného toku a jezírek, případně se jí zachytit pevného bodu, když vám třeba prou podrazí nohy. Dále viz. Oblečení a boty pro canyoneering.

Bezpečnost

Stejně jako u canyoningu v sobě skrývají všechny soutěsky reálné nebezpečí ohrožení života: rychlé zvednutí hladiny za letní bouřky, silný proud po nečekaném dešti a studenou vodu. Nespoutaný živel dokáže ovládnout úzká koryta během několika minut. Je znám případ dvou turistů, které překvalipa letní bouřka v Antelope Canyonu a našli je zaklíněné ve skalním sifonu až za rok. Proto je nanejvýš nutné, ověřit si několikrát předpověď počasí před nástupem na túru, umět plavat a obzvláště nebezpečné pasáže – dlouhé soutěsky bez možnosti úniku – překonávat co nejrychleji, případně se do nich nepouštět, máme-li podezření, že se počasí zhorší ve smyslu vody shůry. Obvykle jednoduchý průstup terénem může být také stížen přírodními překážkami (velké balvany či spadané stromy), což zvyšuje riziko úrazu při jejich překonávání. Možnost přivolání záchrany je v takovémto terénu v důsledku ztížené přístupnosti mizivá nebo spíše nulová – shora vás nevypátrá ani vrtulník. S ohledem na tento fakt je třeba veškerý pohyb v členitém a kluzkém terénu provádět opatrně a do lékárny přibalit pro jistotu nafukovací dlahu.
Přes všechna potenciální nebezpečenství, která jsou ostatně vlastní téměř každé outdoorové aktivitě, je canyoneering záležitost vyhledávaná, zajímavá a náramně vzrušující pro každého zdravého člověka, a za vhodných podmínek se jej nemusí zříkat ani leckteří tělesně postižení turisté. A pokud se vydáte za "velkou louži" zkuste alespoň jeden z potemnělých přírodních skvostů. Přivezete si dojem zcela jistě impozantní.

Související článek:

Escalante slot canyon Autor: © D. Jakoubková

Zion canyon Autor: © D. Jakoubková

Soutěska shůry Autor: © L.Zichs

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.88

Anketní otázka