Že jsem rafinovaně komplikovaná? Že dostat se ke mě blíž tě bude stát víc sil, než jsi počítal? Nemysli si, umím změnit náladu rychleji,než tvoje auto udělá z nuly na sto. Stejně vím, že mě budeš chtít. Jan Pavel II. by ti o tom mohl vyprávět. Zabal si do batohu čistý ponožky, a přijď. Heslo Babí hora.

Tak by jistě vypadal inzerát pro tuto dámu uloženou do hlubin beskydského pohoří, tvořící přirozenou hranici mezi Slovenskem a Polskem. Míry má slušné. Co do velikosti se pyšní se rozměry 1725 m n. m., a je největší ve zdejším kraji. Tvary má oblé, a milovnikům flory nabízi unikátní průřez přírodou od hustých jehličnatých lesů, kosodřevin, až po pásmo s alpinskými loukami. Na samém vrcholu vám otevře oči dokořán a to co uvidíte, bude stát rozhodně za to. Jako každá žena, je nejkrásnější po ránu. Měla jsem tu čest vychutnat si v její společnosti snídani.

Abyste si toto ranní dostaveníčko co nejlépe vychutnali, je třeba zvládnout několik základních věcí a s prominutim "nepo to už v základním táboře".

Pravidlo číslo jedna zní: zorientovat se správně v mapě a vydat se směrem k místu Zawoja. To by této hoře mohlo konkurovat co do délky, protože ne nadarmo vlastní prvenství v kategorii nejdelší polské vesnice. Poté pár zatáček k nejpopulárnějšímu startovacímu bodu Przełecz Krowiarki (1012 m n.m.). Pokud se vám vybaví slovo kráva, jste doma. Název pochází z 19. století, kdy se po zdejších pastvinách krávy vesele proháněly.

Zadruhé: čas je v tomto případě pánem situace. Trasu je třeba naplánovat tak, abyste byli rychlejší, než zakokrhání zdejšího kohouta. Mapya značení vnášely do děje nemalý chaos, kdy co čas, to pes jiná ves. Ukazatel dvě hodiny třicet čisté chůze. Zato mapa tři hodiny třicet. Můžu prozradit, že za našich optimálních podmínek, dvě hodiny stačily k vysněnému cíli.

Zatřetí čelovka! Jelikož nás už na túry nebalí máma, je dobré na tento detail pamatovat.

Začtvrté: akce Hurá.

 

Po červeně značené cestě čeká slušná stoupačka do prvního záchytného bodu Sokolica (1367 m n.m.) v podobě dřevěného schodiště. Ano slyšíte správně, tento fakt přináší do situace lehkou turistickou sofistikovanost. Pocit schodů do nebe ale nečekejte. Prevýšení 355 metrů s ostřejším sklonem způsobí, že si na začátku túry uprostřed noci, mezi vůní jehličnatého lesa zafuníte lépe, než cvičitelka na hodině aerobiku.

Zastávka Sokolica a přeměna flory jak z učebnice přírodopisu. Kosodřevina všude, kam se podívám a nahoru líbezně vinoucí se cesta, vydlážděná placatými kameny - človek by si řekl, jako z botanické zahrady. Tahle snová stezka se příjemně klikatí až k samému vrcholu, kde kosodřevina mizí a alpinské pásmo přichází na scénu dění, tudíž půdu pod nohama dláždí všude přítomný kámen.

Ve výšce 1725 m n.m samotu člena polární expedice nečekejte. Rtuť teploměru nad ránem nebude úplně příznivá, fouká tu jak na větrné hůrce, ale popularita místa zajišťuje dostatečnou společnost a vy zjišťujete, že tato schůzka není jen o vás a hoře. Naštěstí všichni se navzájem respektují, takže si svoji část programu nerušeně užijete. Jelikož etika si žádá znát fakta, je třeba zmínit, že původ názvu Babí hora není zcela vyjasněn, obvykle se odvozuje logicky od slova baba, může mít však více významů - například žena, ale také čarodějnice… Poláci nazývají Babí horu Babia Góra či Diablak. To však není zcela přesné, protože Diablak je nejvyšší z vrcholků Babí hory. Babí hoře též náleží pomník věnovaný papeži Janu Pavlu II., který v mládí krásám tohoto místa několikrát podlehl, a hojně tuto první dámu oravských krajů navštěvoval.

Pokud jste vydrželi až sem a za předpokladu letního období, digitálky píply šestou hodinu ranní. Místní krajina díky dlouhým prstům slunečních paprsků začne pootevírat pohled do svoji náruče. Zde ještě v lehkém závoji noci podřimují dechberoucí ostré vrcholky Zapadních, Vyskokých a Nízkých Tater. O kousek dál prstem přejede po obrysech Velké a Malé Fatry, probouzejíce k dennímu životu Velký Rozsutec. Krásy Beskyd prostoupené září slunce ukazují, kde domov tvůj. Panorama, které se do paměti obtiskne na celý život. Pocit blízkosti je všudypřítomný. Příroda znovu připomene tu malou roli lidského bytí. Čas tiká neúprosně dál. Emoce zaplnily smysly. Poslední drobky snídaně zapadnou mezi škvírky skal. Přišla chvíle odnést si svoje dojmy domů.

Trasu udává stále červené značení vedoucí hřebenem do Przelecze Brona (1408 m n.m). Zde ji prostřídá nebesky modrá do Markowych Szczawin. Tady v místním středisku (záměrně nepoužívám slovo chata díky značné modernizaci) můžete popustit uzdu své gastronomické fantazie, jelikož do pomyslné cílové pásky stanice Przelecz Krowiarki jste si už přijemnějšícestu nemohli přát.

Nemám důkazy, ale pokud vaše kroky k této famme fatale povedou, zjistíte, že to nebyly jen řádky plné slibů...Dobré ráno, dobrou chuť, šťastnou cestu!