Vaše reklama

Adrenalin = hormon poslední záchrany aneb Když se něco velmi nepovede!

11.07.2010 - 15:20   |   Redakce: MUDr. Ondřej Vojtěchovský

Autor: © helpmag.org

Adrenalinové sporty – téma, které plní stránky časopisů „moderního, dynamického životního stylu“, námět hovoru snad každého perspektivního mladého muže či nezávislé mladé ženy, oblíbené zaklínadlo i té nejposlednější mediální agentury. Spojení tak často omílané, že nás už ani nenapadne, jestli to vlastně náhodou není nesmysl. Jak je to vlastně s adrenalinem při sportu?
Obecnou veřejností je adrenalin vnímán jako cosi veskrze pozitivního a pro sport příznivého. Jako obvykle je všechno úplně jinak. S takovým tvrzením jistě většina z vás v tuto chvíli nesouhlasí, snad vás ale několik fakt o opravdových účincích adrenalinu přesvědčí.
Vybavíte si okamžik, kdy jste viděli tvora v extrémním „adrenalinovém rauši“? Ne, nemyslím Frantu poté, co vyhučel ve stěně. Myslím v opravdovém. Nepamatujete? Trochu vám připomenu – vzpomeňte si na přírodopisné filmy. Vzpomeňte si na zebru, kterou právě strhla smečka šakalů. Oběť je zjevně naživu, ještě dýchá, koulí očima, a přesto není schopná se ani pohnout, i když jí rvou střeva z těla. Tak vypadá adrenalinový náraz!
Z biologického hlediska je tento hormon cosi jako „hormon poslední záchrany“. Všechny jeho efekty vedou k přežití za každou cenu, ve chvíli, kdy už byly všechny elegantnější metody vyčerpány. Jeho účinky vezmeme popořádku, od hlavy.
V mozku sice adrenalin zvyšuje pohotovost a aktivitu nervových buněk a vede k určité euforii, avšak za cenu narušení koordinace a přesnosti pohybů. Příznivá část těchto efektů je ovšem zprostředkována endorfiny (o kterých se dozvíte dále) a adrenalin pro jejich vyvolání není nezbytně nutný! Zvyšuje sice svalovou sílu, přitom však dojde k narušení pohybové koordinace a dokonce ke svalovému třesu. Prvotní aktivace nervového systému může být tak vysoká, že může vyústit až do paradoxního ochabnutí (Už pod vámi někdy povolila kolena, když na vás někdo bafnul? Tak to je ono). To je také případ oné nešťastné zebry, kterou nápor adrenalinu doslova ochromil.
Srdce pod vlivem adrenalinu sice zvětší výkon, převážně ale zvýšením vypuzovacího tlaku a srdeční frekvence, ne objemem krve v jednom stahu. Dojde k prudkému vzestupu krevního tlaku, protože se zmenší průsvit cév (hlavně ve svalech a kůži), a tím se zvětší odpor krvi kladený. Prudký nárůst adrenalinu díky tomu můžete vnímat i jako intenzivní svalovou bolest, vyvolanou kombinací snížení přívodu krve a zároveň zvětšenou spotřebou kyslíku při zvýšení svalového napětí.
Spolu se zrychlením krevní srážlivosti tím lidské tělo sleduje jediný cíl – zastavení krvácení při případném zranění. Bohatá lidová zkušenost s tímto jevem se zřejmě odrazila i ve známém rčení „lekl se, že by se v něm krve nedořezal“.
Díky zvýšení odporu cév v periférii dojde k přesměrování krevního proudu (a tím i přísunu kyslíku a živin) ze svalů do životně důležitých orgánů – mozku, ledvin, srdce a jater. Opět to souvisí s očekávaným krvácením – při krevní ztrátě chce tělo alespoň pro tyto útroby zabezpečit minimální zásobování kyslíkem, jelikož jsou na jeho výpadek nejcitlivější.
Ve svalech vyvolá adrenalin upřednostnění anaerobního metabolismu glukózy jako hlavního zdroje energie (energeticky nejméně výhodná přeměna glukózy na laktát). Všechny další výše uvedené změny, které ve svém důsledku už samy o sobě vedou ke zhoršení zásobování svalů kyslíkem, celou situaci ještě zhorší.
Jednoduše řečeno, adrenalin je hormon tvora, který svůj boj už téměř prohrál a teď zápasí o holý život. Jak asi vypadá prudký a nekontrolovaný výlev adrenalinu, poznal například mnohý cyklista pro náhlém a bolestivém pádu. Hadrové a rozklepané ruce a nohy, neschopnost koncentrace, svalová slabost a problémy s něčím tak zdánlivě jednoduchým, jako je koordinace šlapání nebo dokonce pouhé našlápnutí do pedálu. To vše je nakonec korunováno velmi záhy přicházejícím „hlaďákem“ v důsledku nadměrné devastace zásob cukru. A podobný příklad si jistě každý najdete ve svém sportovním životopise snadno, ať už se věnujete kterémukoliv odvětví.
Adrenalin patří začátečníkům a příležitostným sportovcům. Díky němu je schopen netrénovaný člověk objet krátký maraton v čase, který vás často překvapí, vydrápat se ve stěně do nepochopitelných míst, aby posléze, když adrenalinová vlna opadne, sháněl někoho, kdo ho dostane dolů. Adrenalin umožní maximální mobilizaci veškerých rezerv, za cenu velkého vyčerpání, četných svalových poranění a velkého rizika předčasného „rupnutí" či dokonce pádu a těžkého úrazu. A ještě jedna neopominutelná skutečnost – trénink či závod v adrenalinovém rauši nemá stimulační efekt! Sportovec, který si navykne trénovat v takovém režimu (a takových je mezi hobby závodníky bohužel hodně), směřuje neomylně k přetrénování a trudnému konci kariéry.
Ale abychom se vrátili k „adrenalinovým sportům“ – důvod, pro který jsou tak populární, není adrenalin. To by pak nejsnáze dostupným adrenalinovým sportem bylo bafání v noci za rohem, a o tom jsem tedy neslyšel. Libý efekt souvisí s jinou skupinou hormonů – s endorfiny.

Autor: © helpmag.org

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.89

Anketní otázka